Heraldika

je pomocná historická věda, která se zabývá erby a znaky – symboly, které patří k naší kultuře už stovky let. Pod pojmem erby rozumíme symboly a znamení, která se přenášela dědičně z otce na syny a další příbuzné, pod pojmem znak potom symboly a znamení, které dědičné nebyly. Jelikož středověk nebyl dobou písma, ale spíše obrazů (protože jen málo lidí umělo číst), používaly se erby k jednoduché identifikaci (určení) osob – bývaly namalovány na štítech, vozech, předmětech, vyšity na šatech, vlajkách, praporech atd. Důležití proto byli heroldi – speciálně vzdělaní a vyškolení úředníci – kteří podle nich mohli ohlásit např. kdo přijíždí na návštěvu, kteří rytíři se utkávají v souboji apod. Erby můžeme rozdělit do několika kategorií:

Erby šlechtické=patřící urozeným pánům a příslušníkům jejich rodin

Erby cechovní=znamení určitých cechů (cech bylo středověké sdružení řemeslníků stejného odvětví výroby, např. řezníci, pekaři, truhláři atd.)

Erby církevní=erby, které používala určité osoba, ale vyplývaly z funkce, kterou zastávala (např. biskup, opat,…)

Erby městské

Erby zemské

Protože barvy byly ve středověku vyráběny z různých vzácných látek (sušených rostlin, mletých drahokamů ale i zvířecí krve,…) a byly proto drahé, bylo běžné provádět kresby černobíle. Barvy, které se vyskytovaly na erbech proto musely mít pravidla, podle kterých se daly v černobílé verzi zachytit:

heraldické barvy a kovy

Zatímco červená, modrá, zelená a černá byly jednoduše heraldické barvy, žlutá a bílá, které vlastně znázorňovaly zlatou a stříbrnou, byly nazývány heraldickými kovy. Celý středověk se používalo pouze těchto šest základních barev, teprve v novověku přibyly do erbů barvy jako růžová, hnědá apod.

V popisech erbů, kterým se říká blasony (nebo blazony) se můžeme setkat také se spojením „přirozená barva“ – znamená to,  že předmět je zobrazen v takové barvě, jakou normálně v přírodě či ve skutečnosti má (např. strom vyvedený v přirozené barvě bude zelený, medvěd -alespoň v našich zeměpisných šířkách – hnědý apod.)

Pokud jsou v erbu znázorněny nějaké předměty, stavby, zvířata, osoby atd., nazývají se heraldické figury. Dělíme je na velmi jednoduché heroldské figury, viz odkaz:

heroldské figury

nebo na obecné figury, viz další odkaz:

obecné figury

(na prezentaci se můžete podívat zde – první díl=obecný úvod, další díly heroldské a obecné figury)

Heraldika úvod

tvým úkolem v pracovním listu je zjistit a popsat, jak se liší dvě skupiny z nich – obludy a nestvůry a pokusit se zjistit, který z obrázků znázorňuje obludu a který nestvůru a také jejich název.

Nadpřirozné bytosti, monstra, nestvůry a obludy

V pracovním listu máte také úkol, vztahující se k ostravskému erbu. Zajímavé informace a obrázky k němu si můžete prohlédnout zde (otevřete si erbovník – městský-Moravská Ostrava):

ostravský erb

Pracovní list si stáhněte v příspěvku níže

Pracovní list komiksy ze Starých pověstí českých

Milovníci historie a komiksů, pozor! Zde můžete najít pracovní listy ke starým pověstem českým. Zkuste si nakreslit, jak vypadal Počátek rodu Přemyslovců nebo Dívčí válka.  Pro sedmáky, kteří už tyto pověsti znají (samozřejmě i pro další zájemce), je připraven pro velký zájem ještě nový pracovní list s pověstí o Lucké válce. Tak s chutí do toho, pokud byste se chtěli pochlubit, získat jedničku a případně zveřejnit své dílko (pokud bude podařené) na těchto stránkách, neváhejte a zašlete mi své výtvory na školní mail barbora.sikorova@zskrestova.cz

sd-7-praclist-4a4

sd-7-praclist-4b1

sd-7-praclist-4c1

Úkol č. 2 – 7. ročník

 

6. Výstup

Přestávka. Poté vystoupí branou královna ALŽBĚTA.

ALŽBĚTA

Konečně jsem tady! – Jak se chvěji! Svědomí praví mi, že nedělám dobře, ale hlas srdce je překřikuje a volá: Musíš! Musíš! (Rozhlíží se kol) To tedy Karlštejn! (Venku slyšeti rachot mostních řetězů) Nyní nemohu ani odtud, kdybych i chtěla. – Jest pozdě. – Co podnikám, jest šílenství, vím to. Měla jsem času dost na rozmyšlenou, když číhala jsem dole, nepozorována, v stínu lesním, a. budu moci se pustit přes most. – Teď je třeba zmužilosti. (Přechází) Co teď! Jednám nerozvážně, bez plánu. Každou chvíli mne někdo uvidí, potká a vše jest ztraceno. – Co si počnu, co jen řeknu? – Ale co mi zbývalo činit, když jej tak šíleně miluji? (Zastaví se) A jaké mám vlastně důvody, nevěřiti jemu – zdá se mi, že i stín podezření je tu hříchem; ale cítím zároveň, že klid mé duše žádá této zkoušky. Tak dlouho jsem ho neviděla! – Stále ty dvorní ohledy, a panovnické starosti a práce! – Čím jsem já v tom? (Hledí vlevo ke vchodu) Ó, běda, tam přichází arcibiskup Arnošt, skrýti se jest nemožno – půjdu mu vstříc a svěřím se mu. Je dobrý a snad mi porozumí. (Jde mu vstříc).

7. Výstup

ARNOŠT

(vejde) Co vidím? – Tvoje Milost zde?

ALŽBĚTA

Nedivím se podivení tvému, důstojný otče…

ARNOŠT

A v této chvíli?

ALŽBĚTA

Vím, že na Karlštejn večer vkročiti ženě nedovoleno, leč manželka a královna snad…

ARNOŠT

Obávám se věru, že ani ta nebude výjimkou. Císař je neúprosný u vykonávání svých předpisù, a pak…

ALŽBĚTA

Pak?…

ARNOŠT

Odpusť zvědavosti mé, královská paní, ale nedovedu si vysvětliti, co vedlo kroky tvé v tuto chvíli na hrad?

ALŽBĚTA

Co vedlo kroky mé? – A to díš tak chladně, důstojný otče! Ach, vidím to zřejmě, žena vždy trpí, a nejvíc, když miluje.

ARNOŠT

Láska tedy vede tě na Karlštejn! Tou vedena přestupuješ tak chladně rozkaz císařùv…

ALŽBĚTA

Divíš se, ctihodný otče, ovšem tys kněz, ale tys též velký člověk, Arnošte – a přece se pozastavuješ nad slovem tím, přece je ti láska pohnutkou k mému kroku malou a nedostatečnou!

ARNOŠT

Mně nikoli, paní má! Vím, čím jest láska člověčenstvu, třeba sám nepoznal jsem rosu její oblažující milosti Ale nechápu dobře, jak může býti láska příčinou pozdní tvé návštěvy?

ALŽBĚTA

Ty nechápeš… Ovšem, nepoznals lásky… Ó, já jsem dvojnásob ubohá a nešťastná, již proto, že jsi byl prvním, jejž jsem potkala ve zdech tohoto nešťastného hradu!

ARNOŠT

Nešťastného? – Ty se chvěješ, královno! – Slzy v tvém oku? – Probůh, co se stalo?

ALŽBĚTA

Nic, důstojný otče, nic, než že jsem slabá, pošetilá žena, nic, nežli že miluji svého chotě až k šílenství! To jsou ovšem maličkosti vůči státnickým pletichám, kvůli kterým se choť můj zavírá na tento hrad, to jest ovšem hříšnou slabostí vůči hrdinským skutkům sebezapírání a křesťanské pokory, které zde vykonává. Cítím to, jak jsem dětinská a pošetilá! Půjdu, nevím, čeho bych zde více pohledávala. (Chce odejít)

ARNOŠT

Ty neodejdeš, dcero má! Ty stůněš, tvá duše je rozjitřena do hlubin. Přede mnou nestojí více královna, ale pouze trpící žena. Ty zůstaneš, ty se vyznáš ze všeho.

 

 

  1. Uvedené dva výstupy pocházejí z velmi slavné divadelní hry jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů – jak se jmenuje autor a jak jeho hra?
  2. Mohl/a ses s tímto příběhem setkat i v jiné než knižní podobě? V jaké?
  3. Jak se celým jménem jmenuje královna, nazývaná zde Alžběta?
  4. Kdo je druhý mluvčí Arnošt (jeho celé jméno, funkce)?
  5. O kterém králi se mluví – kdo byl tedy Alžbětin manžel?
  6. Zjisti nějakou zajímavost o královně Alžbětě.
  7. Co udělal významného pro české země její manžel?
  8. Kdybys chtěl/a dnes spatřit z budov, které Alžbětin muž nechal postavit, tu, která je nejblíž tvého bydliště, kterou památku bys navštívil/a? 
  9. Kam bys v mapě ČR umístil hrad, kde se děj knihy odehrává a kam svou vybranou památku z otázky 8?

 

Alžběta, Arnošt a ?
Alžběta, Arnošt a ?

Zde si můžete připomenout uvedené osobnosti ve filmové ukázce

Literatura – Český středověk

Pro dnešek se seznámíme pouze s jednou autorkou, která ovšem zasvětila téměř celou svou spisovatelskou kariéru psaním románů o české historii a proto bude jistě z čeho vybírat. Představíme si Ludmilu Vaňkovou a jednu z jejích románových řad – tetralogii Lev a růže.

Lev byl erbovním symbolem posledních Přemyslovských králů i českého království, růže zase erbem Vítkovců, nejmocnějšího rodu v českých zemích hned po králi. Čtyři romány zobrazují život na královských a velmožských dvorech, ale i v chalupách poddaných a ve stopách řady hlavních i vedlejších postav nás zavede také na bitevní pole, kde se utvářely osudy českého království.

První díl, Král železný a zlatý, nás seznámí s Přemyslem Otakarem II., jeho rodinou, přáteli i nepřáteli, dozvíte se, jak získával nové země, s jakými problémy se musel potýkat i co bylo příčinou jeho pádu a později smrti.

Ve druhém románu Zlá léta vystupují do popředí Přemyslův syn Václav II., jeho matka, královna vdova Kunhuta a Václavův nevlastní otec, Záviš z Falkenštejna. Budete sledovat Václavovo neradostné dětství, o něco šťastnější dospívání i to, proč se z něj na rozdíl od otce i otčíma – slavných válečníků – stal král diplomat, toužící spíše po míru a rozkvětu své země.

Třetí kniha – Dědici zlatého krále – zastihne Václava už v dospělém věku jako jednoho z největších českých králů. Líčí zlaté časy království, kdy na trůnu seděl král básník a umělec a kdy země nevídaně zbohatla nálezem stříbra u Kutné Hory.

Poslední díl, Žebrák se stříbrnou holí,  vás seznámí už i s Václavovým nezdárným synem, Václavem III., posledním králem z rodu Přemyslovců. Dočkáte se také rozuzlení osudů postav z předchozích dílů, ať již půjde o poněkud záhadného prvního českého kronikáře Dalimila, přítelkyni Václava II. Anežku, dceru Záviše z Falkenštejna Ulriku nebo jeho syny.

Další knihy autorky se věnují např. době po vymření Přemyslovců, vládě Lucemburků Jana a Karla IV. či Karlova syna Zikmunda. Všechny stojí za přečtení a v hodinách dějepisu nové vědomosti z knížek s úspěchem uplatníte!

(Výběr z díla Ludmily Vaňkové: Královský nach tě neochrání, Od trůnu dál, Stříbrný jednorožec, Leč pána z Rožmberka,…)

Jelikož v případě Ludmily Vaňkové jde o autorku mimořádně plodnou, věnovali jsme tento díl pouze jí, což ovšem neznamená, že by se nenašli i další autoři, kteří se české historii ve svých knihách věnovali. Jimi se budeme zabývat příště. Některý z dalších oddílů bude rovněž věnován středověkým událostem a postavám i za hranicemi českého království)

Středověká gotická zahrada na hradě Svojanov, sídle Záviše z Falkenštejna
Středověká gotická zahrada na hradě Svojanov, sídle Záviše z Falkenštejna

Pracovní list 3A,3B

Náš třetí pracovní list má hned dvě verze – 7.B si zde může prostudovat zadání druhé skupiny, ostatní si mohou, stejně jako sedmáci v semináři z dějepisu, zkusit zahrát na improvizovaný soudní proces a buď odsoudit nebo naopak omilostnit římského císaře Caligulu na základě jeho činů, podle toho, kterou verzi pracovního listu si vyberete.

sd-7-praclist-3a

sd-7-praclist-3b

Literatura – Starověk

Tentokrát malá porce čtení o starověku, prozatím pár vybraných historických románů, naučnou literaturu najdete v dalším příspěvku.

  • Jarmila Loukotková: Není římského lidu ( Procházka Římem v dobách vlády císaře Nerona. Hlavní hrdina knihy, římský šlechtic Petronius, byl osobním přítelem císaře – můžete s ním nahlédnout do komnat císařského paláce, honosných vil římských boháčů i do těsných uliček starého Říma. Zajímá vás, zda císař Nero opravdu zapálil Řím, jak dobrý byl básník a herec nebo jaká byla jeho rodina? Přečtěte si tedy životní příběh Petronia Arbitra, císařova poradce ve věcech módy, vkusu a umění)
  • Jarmila Loukotková: Pod maskou smích ( Napůl Kartágo, napůl Řím. Za časů punských válek poznáte s hlavním hrdinou, autorem divadelních her Publiem Terentiem Aferem oba tyto světy, nemilosrdně válčící proti sobě. Terentius se narodil v Kartágu, jako otrok se dostal do Říma, kde získal postupně slávu a oblibu psaním dramat. V čase, kdy spolu zápasí dvě nejmocnější říše – záhadné a krvavé Kartágo a kvetoucí Řím – si musí hlavní hrdina vybrat, ke které straně patří…)
  • Mika Waltari: Tajemný Etrusk (O Etruscích se toho dodnes mnoho neví – žili v Itálii ještě před vznikem Říma, vytvořili vlastní písmo, města, kulturu. Dnes jsou jejich města ztracena, písmo nerozluštěno a kultura zapomenuta. Hlavní hrdina této knihy si připadá jiný než ostatní, jeho pátrání po vlastním původu a kořenech i vám odhalí alespoň to, co víme o životě a zvycích tohoto záhadného národa)
  • Lion Feuchtwanger: Židovská válka (Třídílný román, odehrávající se částečně v Římě, částečně v Judeji. Hrdinou je židovský spisovatel Josefus Flavius. Za vlády císaře Vespasiána a jeho syna Tita prožil nejen válku a zničení chrámu v Jeruzalémě, ale i bohatství, nádheru, slávu a obdiv v Římě. Celý jeho život byl jako houpačka – z vrcholu neustále padal do propastí neúspěchu, podobně jako jeho národ)

Poznámka: Opět jde pouze o předběžný výběr z velkého množství románů, které se odehrávají v období starověku. Už jen uvedení autoři napsali kromě zde zmíněných knih mnohé další, takže budete-li mít chuť poznat jiné časy či krajiny, můžete se pustit do čtení jejich dalších románů

(Loukotková: Křik neviditelných pávů, Doma lidé umírají, Navzdory básník zpívá, Bůh či Ďábel…             / Waltari: Egypťan Sinuhet, Pád Cařihradu…            / Feuchtwanger: Ošklivá vévodkyně, Lišky na vinici…)

Řím - Forum Romanum
Řím - Forum Romanum

Literatura – Pravěk

Zde nabízím příznivcům historie několik tipů, kde se dozvědět něco navíc o období, které aktuálně probíráme. Tentokrát jde o soubor knih věnovaných pravěku. Prozatím se zaměříme spíše na románovou tvorbu, pokud bude zájem, dodám rovněž seznam publikací odborných, zejm. z oblasti populárně-naučné literatury.

  • Eduard Štorch: Bronzový poklad (Příběh chlapce Skrčka z rodu Medvědů, sídlícího kdysi v době bronzové na území dnešní Prahy. Chlapec pomůže zraněnému cizinci Sigúlovi, který mu prozradí tajemství úkrytu pokladu. Společně se jej vydají hledat, zároveň řeší případ téměř detektivní – Skrčkův rod je obviněn ze spáchání zočinu a jen Skrček může pomoci svůj rod očistit od obvinění)
  • Eduard Štorch: Lovci mamutů (Hlavní hrdinové – chlapec Kopčem a jeho kamarád Veverčák- žijí v době kamenné na Moravě. Provedou vás úskalími i radostmi života ve své době – dočtete se o jejich dobrodružstvích i o dalších lovcích jejich tlupy, o tom jak a proč se museli neustále stěhovat, jak lovili zvěř (včetně největších zvířat tehdejšího světa – mamutů) a nakonec i o tom, jak Kopčem „vynalezl“ oheň)
  • Eduard Štorch: Minehava ( Hrdinkou je tentokrát dívka z názvu knížky – Minehava .V původním domově jí říkali Štastná chvíle, ale od doby, kdy zde vyrůstala, uplynulo dost času a změnilo se nejen její jméno – přečtěte si, jaký byl její příběh, co všechno prožila, jak přišla k novému jménu a jak její dobrodružství dopadlo)
  • Alois Tlučhoř: Děti jeskyň (Knížka nás tentokrát nezavede do pravěku, ale do rakouských Alp v novověké době. Přesto je zařazena mezi ostatní – zajímá vás proč? Začtěte se tedy do osudů chlapce Petra a dívky Evy, kteří zůstanou opuštěni v zapadlém alpském údolí a musí se o sebe naučit postarat bez jakýchkoliv moderních přístrojů, nástrojů a „zlepšováků“ – můžete s nimi přijít na kloub tomu, jak se pravěký člověk postupně naučil obstarat si střechu nad hlavou, šaty, jídlo, oheň a další věci – to všechno totiž teď musí zvádnout sami a bez cizí pomoci i Eva s Petrem)

Poznámka: Eduard Štorch byl velmi pilný autor, kromě tří uvedených knih napsal o pravěku i mnoho dalších, pokud tedy neseženete knihy zde uváděné, jistě vás pobaví a poučí i jiné z jeho děl. Některá byla dokonce zfilmována – pokud jste zvědaví která, počkejte si na založení rubriky Filmy, povíme si, jak se jmenovaly.

Eduard Štorch
Eduard Štorch